3 způsoby, jak zatočit s šedivkou

v rubrice: Ostatní, Tipy pro začáečníky | 0

Šedivku, tj. fotku, na které chybí jak nejvyšší jasy, tak i hluboké stíny, vyfotí občas každý. Jeden z těch spolehlivějších je třeba fotit zimní exteriér na automat. Původní fotka bez jakýchkoliv úprav pak vypadá třeba takhle: Typická šedivka. Vzhledem k tomu, že je vše bílé a černé, automat vyrovnal jas a kontrast tak, aby „to vyšlo“, ale výsledek je tristní…

Možné úpravy si ukážeme v programu GIMP, což je výkonný grafický editor, který můžete mít zdarma, ale který se svými možnostmi vyrovná mnohým draze placeným alternativám.

První náš pohled po otevření fotky v GIMPu by měl patřit histogramu (Barvy – Úrovně). Zvolte kanál Jas, a hned vidíte tu spoušť. Zcela vlevo, kde by měla být černá a nejhlubší stíny – nic. Zcela vpravo, kde by měla být bílá a nejjasnější světla – nic. Histogram nám jenom potvrzuje, co už víme: že fotka je beznadějně šedá. Tak s tím něco jdeme udělat.

Úrovně

První úpravu můžeme udělat přímo v tomto dialogu, tj. Úrovně. Myší posuňme černý a bílý trojúhelníček pod histogramem do míst, kde ten histogram začíná, resp. Končí. V podstatě tím programu říkáme „Udělej z nejtmavší šedé v obrázku černou a z nejsvětlejší šedé bílou a co je mezi tím, rovnoměrně rozděl.“ Výsledek můžete vidět okamžitě.

Teď se ale podívejte na histogram znovu. Už vypadá líp, je roztažený od jednoho do druhého konce. Ale proč je tak pruhovaný?

 

Jde o to, že obrázek tohoto typu může mít maximálně 256 odstínů šedé. Ta naše šedivka, bez světel a stínů, měla těch odstínů kolem 150. Tím, že jsme roztáhli histogram, jsme žádné další odstíny nevytvořili, je jich pořád těch 150, jen jsou roztahané do intervalu od 0 do 255.

 

Jednoduchá úprava, že? Ale zjistil jsem, že ji málokdo dělá. Lidé většinou operují s jasem a kontrastem, který se však ne vždy dosáhne požadovaného účinku.

Křivky

Druhá možnost je úprava pomocí křivek. V základní poloze je histogram jako podklad grafu, kterým probíhá rovná čára zleva dole doprava nahoru. Tu čáru můžete myší deformovat – třeba jako na dalším obrázku. Výsledek je pak podobný jako v předchozím případě – z tmavošedé se stala černá, ze světlešedé bílá. Křivky však mají tu výhodu, že se dají mnohem lépe ovládat, respektive dá se udělat více možností. Třeba když z ní uděláte něco jako sinusovku, část obrázku se stane negativní. Ale tak daleko jsme zajít nechtěli.

Vrstvy

Třetí možnost, kterou dnes zkusíme, je prolínání vrstev.

V záložce Vrstvy nyní vidíte jednu vrstvu, tj. náš původní obrázek (jestli jste ho upravovali podle předchozích odstavců, odklikejte ho Zpět do původního stavu nebo prostě znovu načtěte). Klikněte na tuto vrstvu pravým tlačítkem myši a zvolte Nová z viditelné. Vrstva se nám zduplikuje. K čemu je to dobré?

Spodní vrstva je pořád náš původní obrázek. Ale klikněte na tu horní, a v rozbalovací roletce Režim  vyberte „Měkké světlo“. Co se stalo? Spodní vrstva, která pořád představuje naši fotku, se zesvětlí. Ale nezesvětlí se rovnoměrně – zesvětlí se podle toho, jak vypadá ta horní vrstva. To, co je na horní vrstvě světlejší, se na spodní zesvětlí více a naopak. Opět dosáhneme toho, že na fotce vznikne to, co chceme: světla zjasní a stíny potemní. V tomto případě se tak stane pomocí masky, která nám tu intenzitu „nadávkuje“  přesně tam, kde je třeba. Intenzitu účinku můžete měnit jednak pomocí Krytí (0% - žádný účinek, 100% největší) a jednak úpravou samotné masky (zkuste třeba na ni kliknout a nastavovat kontrast).

 

Všechny tři způsoby nejsou nijak složité, jejich princip je pochopitelný, a dokážou „vytáhnout fotku z koše“.

Sledovat Pavel Skulil:

fotograf amatér (franc. amateur [amatör], milovník) a radič - ať už o to kdo stojí nebo ne :)

Poslední příspěvky od:

Napsat komentář